V sobotu 17. března byly v ostravské ČEZ Aréně již po šestnácté rozdány sošky Andělů, tedy ocenění Akademie populární hudby, jak jinak než za aktuálně prošlý rok 2006. Následující ohlédnutí nemá za úkol shrnout vítěze a poražené, ani rozebírat případné (ne)spravedlnosti v udílení či (ne)vhodnost složení poroty. Má to být vlastně jen souhrn několika postřehů z dění, které jsme mohli společně sledovat prostřednictvím televizních kamer, svým zaměřením vhodný spíše pro nějaký blog. Nu, varováni jste byli, máte-li přesto zájem, pojďme na to:

- hezký nápad, koncipovat celý večer jako vzpomínání na rozličné televizní hudební pořady; pamětník zjistil, na co na všechno už zapomněl, omladina si mohla projít historií (moc ji to nezajímalo, pochopitelně).

- zvláštní byl výběr moderátora. Ne že by to snad v bílém Richardu Krajčovi méně slušelo (pištící fanynky potvrdí), ovšem vybrat průvodcem večera osobu, která je zároveň i čtyřikrát nominována zůstává tahem dosti nepochopitelným.

- že i v našem malém rybníčku se hraje jen a pouze na sebe ví asi každý a tenhle večer to jen potvrdil. Svým vstupem (tuším) do večerních zpráv všechno načala Lucie Bílá, když diváka pozvala ke sledování tím, že bude zpívat svůj hit „Láska je láska“ s rómskými GULO ČAR a na další otázku „selfpíárko“ dotáhla sdělením o své nové desce a turné příští rok. Následovala trocha pochopitelné snahy při děkovačkách oceněných, ovšem vrchol trapnosti dodal mistr Miro Rhytmick Žbirka, když aktuálně přebral moderování za právě nominovaného a vzápětí i oceněného Krajča a celý jeho „proslov“ spočíval jen ve sdělení data, kdy hraje v Ostravě se svojí kapelou.

- když už jsme zmínili ten letitý song o chození kluků s holkama, a tak podobně - pohlaví nepohlaví - nutno dodat, že největším nepřítelem živých koncertních výstupů byl zvuk. Kupříkladu právě hlas zpěvačky GULO ČAR zvukař vytáhnul hodně přes zlatou (Bílou) slavici a to se neodpouští. A co by měl říkat takový band Janka Ledeckého, který sice profláknutý cajdák „Proklínám“ odehrál, ale slyšet byla především akustika principála, ač za ním kamera po celou dobu zabírala i kytaristu, který svůj nástroj spravedlivě trestal urputným řezáním. Ovšem nikde nic. „Píšeš...“

- Richard Krajčo nešetřil ironií na adresy sponzorů. Poděkování za peníze tak odrapoval Aleš Juchelka coby Ozzy J-úchylka. Inu, Sony Ericsson Rubikon tour...-

Ľáda Křížek obnovil KREYSON a na Andělech vystoupil premiérově. A vzhledem k tomu, že teď má ve skupině Kirka Běhůnka, přijela vypomoci i DORO PESCH. Necháme-li stranou všechny hypotézy o tom, co vedlo Křížka k rockovému návratu, ukázalo vystoupení, že „utopená“ DORO a oplácaný „Lešek Semelka“ spolu před vystoupením zapomněli probrat frázování, takže výsledné překřikování bylo spíše úsměvné. A to kamera ještě hodně milosrdně neustále plavala v dálce. Těch nemnoho záběrů z blízka totiž jasně ukázalo, z jakých let pocházejí „kostýmy“ hudebníků. O komerční úspěch comebacku je tudíž zbytečné se obávat, tohle v naší republice prostě letí. Snad pro chystané koncerty KREYSON nacvičí i nějakou tu coververzi od STRATOVARIUS.

- do síně slávy byl uveden Karel Svoboda. Pochopitelně oprávněně, neboť spousta jeho písní prošla zkouškou časem, o tom není třeba diskutovat. Ovšem mohlo to počkat ještě aspoň rok, rány totiž dosud nejsou zhojeny a špína bulvárem nestále létá ze strany na stranu jako ping-pongový míček Rozjitřená vdova, pláč v přímém přenosu, zajíkání, dojetí - to všechno má pochopitelně vděčný vliv na sledovanost, ovšem osobně si podobné „reality show“ nechávám rád od cesty.

- jestli se vám zdá, že se nějak vytratila Aneta Langerová, tak na Andělech byla. S novou „unylou“ písničkou „Malá mořská víla“, s akustickou kytarou větší než ona sama, s novou doprovodnou skupinou a rozklepaným hláskem. Takové vyjukané, podivně ostříhané děvčátko, lapené kdesi v hlubokém lese. V přímém pěveckém souboji ji svým dospělým hlasovým výkonem dala na frak i čtrnáctiletá Ewa Farna, a ač je tahle školačka bezesporu nafouknutou producentskou bublinou, na pódiu byla suverénní.

- z některých nominací bylo předem jasné, kdo zvítězí, respektive nezvítězí. Nemůže přece vyhrát KABÁT, nemůže vyhrát FARNA, hlasují přece akademici.

- zvláštní, že některé žánrové ceny se uvádějí při hlavním přenosu a některé ne. Folkové duo ŽAMBOŠI nebo hip-hopový PIO SQUAD (kteří možná překvapivě zvítězili nad WWW) si tak užili svou televizní slávu. Jestli se zrovna tyhle dva styly těší zvýšenému prodeji nosičů, a proto jsou zastoupeny v hlavním přenosu, netuším, avšak drsní hoši od hip-hopu korunovali svou děkovačku slovy: „Kupujte originál.“ Tak nevím.

- všude se vypráví o nesmiřitelné rivalitě mezi Prahou a Ostravou (případně Prahou a Brnem, ale to sem nepatří, byť je princip stejný). Ovšem nepamatuji přímý přenos podobné akce z Prahy, kde by v každém třetím mluveném vstupu zaznělo, jak ten a ten je z Ostravy s tichým dodatkem: „to jsem to zase všem nandali!“ Ať už jde o KRYŠTOF, festival Colours Of Ostrava nebo další. Jako člověk nezainteresovaný, kterému je úplně fuk jestli je oceněný z Aše nebo Kopidlna, si tak nutně musím říkat, jestli ona ta řevnivost nemá jen jednu stranu?

A to je všechno. Pokud čekáte na nějaké rozuzlení, závěr, pointu nebo shrnutí, zklamu vás, nebude. Pokud jste viděli, máte na věci jistě vlastní názor, pokud ne, těch pár poznámek vám ho stejnak vytvarovat nepomůže.